Z Marsei do Olbie na Valhalle

22.7.-.29.7.2006

Plavba se uskutečnila na katamaránu Valhalla. Měřila celkem 450 km. Trvala 7 dní s jednodenní zastávkou v přístavu Calvi. V průběhu cesty bylo uskutečněno 5 ponorů. Jeden u Cassis ještě na francouzské pevnině, 3 na Korsice a jeden na Sardínii.

Kapitán : Jiří Mach

Plavčík : David Mach

Posádku tvořila skupina nadšenců z Prahy a okolí: Jan Fleischmann, Ludmila Lišková, Karolína a Radek Havlovi, Víťa Havel, Václav Naiman, Vlaďka Podhorská, Kačenka a Petr Vonkovi. Z této skupiny bylo 7 potápěčů, různých kvalifikací.

Počasí : Po celou dobu bylo téměř bezvětří a slunečno

Teplota vody : na hladině 29 st.C, v hloubce 25 m kolem 21 st.C

Zprůměrované náklady na osobu : pobyt na lodi, letenka, PHM a poplatky 20 000,- Kč, mlsní jazýčkové navíc utratili cca 3 - 5 000,- Kč za stravu a alkohol (převážně v kvalitních restauracích). Celkem cca 25 000,- Kč za vše.

Mořská nemoc : 4 dámy z toho dvě hůře, první dva dny, zažehnáno aplikací čípků a pilulek Torracan

Průběh plavby :

Sobota

Asi nemá smysl příliš popisovat, jakým způsobem jsme se do Francie přepravili. Tak asi jen v krátkosti, z Prahy do Mnichova na letiště jsme se přepravili mikrobusem, což trvalo asi 4 hodinky, cestou oběd v Plzeňském pivovaru. Let trval asi hodinu a půl a po příletu na letiště v Marsei jsme si vzali taxi do přístavu. U jachetní pumpy na nás čekala Valhalla a její kapitán Jirka Mach s plavčíkem (jeho synem).

Dlouho jsme neotáleli a vypluli na nejbližší kotviště. V následujícím vyprávění se slovo kotviště ještě několikrát vyskytne, proto bych tento termín rád popsal. Jedná se o místo obvykle v zátoce, chráněné útesem či pahorkem proti nepřízni počasí, vhodné pro kotvení jachet. Nejedná se o marínu ani přístav a je zdarma.

Neděle

Náš nedělní program byl jasný, doplnit zásoby a hurá na jih. Jako místo vhodné pro doplnění zásob, bylo vybráno přímořské městečko Cassis. Velice pěkný přístav s menší městskou pláží, plné turistů a troubících nervozních autíček. Ve starém centru pěkné náměstíčko kryté platany, kde se snaží místní i přespolní umělci prodat své obrázky a jiné umělecké předměty, připomínalo Paříž. Jelikož jsme se zdrželi prohlídkou města a obědem v restauraci, nebylo již možné dojet tam kam jsme chtěli.Což mělo být místo kousek od Toulon, kde se skrývá vrak lodi Donator nebo jinak Schiafinno. 145 metrů dlouhý bitevník z 2.sv.v., který jsem vybral jako první potápěčské zastaveníčko. Možná trošku zbrkle a neuváženě, neb je poměrně hluboko (40m) a jako první ponor se uplně nehodí :-).O druhém plánovaném ponoru na ponorku Rubis u Saint-Tropez raději ani mluvit nebudu ...

Vyjeli jsme tedy směrem k Toulonu a před soumrakem zakotvili na kotvišti u majáku, ještě stále na dohled od Cassis.

Pondělí

Zde jsme přečkali noc a ráno po krátké obhlídce terénu se šnorchlem, uskutečnili náš první ponor.

Námořní mapa popisovala vrak u majáku. Netrvalo dlouho a vrak jsme našli. Byla to asi 25 metrů dlouhá rybářská loď, snadno penetrovatelná, ležící v hloubce asi 8mi metrů. V okolí jsme viděli hejno barakud, menší hejna různých rybiček a ve škvírách schované malé kanice. Přímo pod lodí jsme potom narazili na poměrně velkou chobotnici.Dno bylo skalnaté, stěna kolem ostrůvku s majákem byla zvrásněna četnými kaňonky a prohlubněmi.Mile nás překvapilo množství a rozličnost druhů ryb. Náš první ponor se prostě vydařil.

Vzhledem k pěknému počasí a naší touze poznat co nejrychleji krásy Korsiky, jsme se po krátké poradě rozhodli okamžitě vyrazit na přeplavbu. Náš cíl bylo město Calvi se svou monumetální Citadelou a vrakem bombardéru B-17.

Cesta rychle ubíhala a k večeru jsme byli již ve třetině cesty. Pevnina se vzdalovala a před námi jen otevřené moře ... Pluli jsme celou noc, kapitán byl na chvíli vystřídán Honzou a nic zvláštního se nepřihodilo. Snad jen nádechy a šplouchání po výskoku, několika zbloudilých delfínů, prořizli jinak tichou noc.

Úterý

Ráno nám moře přichystalo nevšední dárek ... ranní ptáčata Vlaďka, Kačenka a Kája se při snídani staly svědky zvláštní události. Vlaďka nechtěje zbytečně plašit se chvíli přemlouvala, zda-li má o svém objevu poreferovat Kačence. Nakonec se ale rozhodla a Kačence se svěřila. "Nevím, ale zdá se mi že támhle pluje velryba" ukázala směrem, kde ji naposledy spatřila. Chvíli se nic nedělo, Kačenka nevěřícně zírala do dálky. A najednou se znovu ukázala. Bylo to neuvěřitelné. Skutečně, kytovec se vynořoval k hladině k nadechnutí a stále se přibližoval. Během chvíle měli dámy možnost pozorovat tuto nádheru z blízkosti snad 3 metrů. Aby toho nebylo málo, objevil se vedle lodě i rejnok Šiba, hřejicící se na slunci s ploutvemi ohnutými vzhůru k nebi. To už nadšeně pokřikovali a zbudili tak zbytek posádky, která mžouraje postupně vystupovala na palubu k sledování té úžasné scenérie. Během chvíle se paluba zaplnila fotícími diváky, nadšeně vískajícími a neustále sledujícími okolí lodi.Prostě nádhera ! Video s velrybou zde

Nevím jestli velryba nebo rejnok, ale každopádně jedna z nich si u nás něco zapomněla. Malého Štítovce, kterému moc chutnal náš antifoaling na trupu lodě.

Po příjezdu do Calvi se naše skupinka rozeběhla po městě, nakupujíce další potraviny a tekutiny. Oběd v restauraci a odpolední siesta u moře. Šnorchlování a večer výlet do nočního přístavu.Za zmínku stojí příhoda s místními mladými spearfishery (lovci s harpunou). Asi pětičlená skupinka výrostků, bavící se lovem ryb přímo pod citadelou, těžce nesla naši přítomnost na stejném místě. Pramenila z toho jistá řevnivost a nakonec i menší výstup s jedním z lovců, který se nechtěl nechat omezovat naším člunem upoutaným u břehu a s harpunou v ruce se jal věc slovně řešit. Naštěstí nikoho z nás nenapadlo se s ním měřit, tedy po sklopení našich uší se mladý hrdina uspokojen svou velikostí opět zanořil. Holt korzičani, hrdý národ :-).

Kotvili jsme na boji v Calvi, za což jsme zaplatili poplatek 25 EUR a strávili noc v přístavu.

Středa

Ve středu ráno nás opustila dvojice Václav s Vladkou, kteří se rozhodli prozkoumat souš na vypůjčeném motocyklu. Zbylá část výpravy se vydala na ponor pod Citadelu. Ve městě jsme se den před tím dozvěděli od místního divecentra, které lokality v okolí stojí za ponor. Byla nám doporučena lokalita Citadela s vrakem B-17 a La Revelatta, což je mys jižně od Calvi. Přesný popis nám pomohl vrak okamžitě najít. Vrak leží asi v 25 metrové hloubce, na břiše. Přední a zdaní část jsou utržené. Zachovala se v poměrně dobrém stavu kabina, bombovna a křídla s motory. Některé vrtule byly utrhané a i jeden z motorů se válel opodál. Čistota vody byla výborná a dovolila nám natočit i slušné video záběry.Při návratu se nám ještě představila velká ropušnice a pěkný kanic. Video z ponoru

Odpolední ponor jsme dali na La Revelatta, na konci expedice mnoha účastníky hodnocený jako nejkrásnější. Je to nádherný útes s mnoha kaňony a proláklinami. Z tohoto útesu se dá přeplavat západním směrem na takovou homoli s vrcholkem v hloubce kolem 5ti metrů. Je zbrázděna rovněž nesčetnými proláklinami a jeskyňkami. Je zde mimořádně bohatý život. Korály, údajně i gorgonie, ohromná hejna malých i větších ryb, velcí kanicové, murény i hejna barakud.Na západní straně homole jde stěna rychle dolů a končí v cca 40ti metrech. Velice pěkné místo !

K večeru jsme se vrátili do Calvi, nabrali naše motorkáře a vyrazili směr Bonifacio ! Následoval noční přejezd s již dobře naplánovanými hlídkami, střídajícími se po 3 hodinách u kormidla. Přejezd nenarušila žádná příhoda. Zde bych rád pohovořil o krajině která se kolem nás přesouvala. Původně vysoké hory u Calvi postupně klesali a klesali. Oproti tomu se břeh příliš neměnil. Vysoké útesy, mnohde až 100 metrové, střídali menší skalky a ostrůvky. Jedna dlouhá řada skal přímo vybízející k průzkumu pod vodou. Ćasový plán nám bohužel neumožnil prozkoumat taková místa jako je Girolatta, což je městečko pod skalami, údajně dostupné pouze z vody a nedalekou rezervaci, známou svými sklaními převisy, které vytvářeji lodí průjezdné jeskyně a ve světle zapadajícího slunce vytvářejicí úchvatné scenérie.

Čtvrtek

Ráno nás zastihlo nedaleko přístavu Bonifacio. Monumentální skalní stěny v okolí a v příjezdu k přístavu dávali tušit historické souvislosti a jeho strategický význam. Město z jedné strany obehnané vysokým opevněním a z druhé strany chráněné nepřístupnými útesy. Jeho historická část stojí rozhodně za návštěvu.Podnikli jsme krátkou zastávku s doplněním paliva a zhruba dvouhodinovým průzkumem města. Tuto dobu jsme z valné části využili návštěvou vynikající rybí restaurace :-).

Odpoledne jsme vyrazili na Lavezzi. Je to rezervace vzdálená asi hodinku plavby od Bonifacio. Souostroví Lavezi je známé všem potápěčům především díky lokalitě Merouville (Merou - francouzsky kanic, tedy jakýsi Kanicov). Místo, kde je nejsnadnější pozorovat ohromné kanice, ochočené tak, že žerou z ruky. Myslím, že se nám nepodařilo najít přesně onen "Kanicov", nicméně ohromní kanici jsou všudypřítomní a tak se nám ponor mooooc líbil. Nebyla to hejna, ale spíše jedinci, nicméně byli ohromní a přátelští. Ponor nám jako obvykle spestřilo setkání s hejny rybek a barakud. Video z ponoru a nové video z ponoru s pěknými kanici

Po ponoru, který musel snad každý duchem přítomný potápěč označit jako úchvatný, jsme vyrazili na Sardínii. Naším cílem bylo souostroví La Madalena, přístav Massimo.

Pátek

Páteční ráno si někteří vychutnali v přístavu a zbytek skupiny se jal prozkoumávat se šnorchlem nedaleký skalní výběžek. Zjistili jsme že za ponor stojí a šli na to. Ponor byl jako obvykle famózní, spousty ryb, murény, krabi a ohromná snad půl metru v průměru veliká zelená hvězdice. Neradi jsme rozmontovávali přístroje, sušili obleky a balili. Odpoledne už jsme do vody nemohli, neb odlet se nezadržitelným tempem blížil. Přejezd do Olbie byl již pouze zakončením s překrásným západem slunce. Večer v Olbii opět procházka a večeře v restauraci.

Nedovoluji si shrnout zážitky za celou výpravu, nicméně za sebe, přesto že nemohu být plně objektivní, mohu prohlásit, že jsem dosud nezažil takovou dovolenou.

Petr Vonka

Fotografie z naší výpravy

Valhalla na Korsice (130)